Jehlová torakostomie

Zatímco se incidence tenzního pneumotoraxu během válečných konfliktů za poslední dekádu výrazně snížila díky používání balistických vest, přetrval tento život ohrožující stav mezi trojicí preventabilních příčin úmrtí.

Jehlová torakostomie/ torakocentéza je stále nezbytným invazivním výkonem, patřícím do kompetencí od úrovně Combat Lifesavers a to při pokusu evakuovat přetlak vzduchu z pohrudniční dutiny.

I přes fakt, že je jehlová dekomprese na první pohled poměrně snadnou technikou, historicky je evidováno značné množství kazuistik, kde došlo při pokusech o uvolnění tenze k selhání zachránce. Tato procedura je drilem, který je nutno nacvičovat nejen na modelech, ale i lidských kadáverech tak, jak se děje v některých výcvikových střediscích pro přípravu CLS v rámci AČR. Autoři tohoto článku zmiňují několik problémů, se kterými se můžete během aplikace této techniky setkat.

Jak CoTCCC, tak i CoTECC doporučují pro jehlovou torakocentézu katétr s jehlou o délce 3,25“ a vnitřním průměru 14G. Doporučovanými místy pro samotnou proceduru jsou druhé mezižebří ve střední klíčkové (medioklavikulární) čáře a čtvrté nebo páté mezižebří v přední podpažní (axilární) čáře a to v obou případech nad horní hranou daného žebra. Katétr s jehlou se zavádí až po samotnou hubku katétru a to kolmo (90°) k povrchu těla.

Je nutno připomenout, že v případech ošetření tzv. „sucking chest wounds“ (otevřených „nasávajících poranění“) je před samotným invazivním zákrokem doporučeno nejprve odlepit hrudní krytí, aplikované přes samotný defekt v hrudní stěně a zkontrolovat, zdali nedošlo k zlepšení pacientova stavu.

Vždy se snažte dát přednost méně invazivnímu postupu, pokud to situace a stav pacienta umožňuje.