Zatímco se incidence tenzního pneumotoraxu během válečných konfliktů za poslední dekádu výrazně snížila díky používání balistických vest, přetrval tento život ohrožující stav mezi trojicí preventabilních příčin úmrtí. Jehlová torakostomie/ torakocentéza je stále nezbytným invazivním výkonem, patřícím do kompetencí od úrovně Combat Lifesavers a to při pokusu evakuovat přetlak vzduchu z pohrudniční dutiny. I přes fakt, že je jehlová dekomprese na první pohled poměrně snadnou technikou, historicky je evidováno značné množství kazuistik, kde došlo při pokusech o uvolnění tenze k selhání zachránce. Tato procedura je drilem, který je nutno nacvičovat nejen na modelech, ale i lidských kadáverech tak, jak se děje v některých výcvikových střediscích pro přípravu CLS v rámci AČR. Autoři tohoto článku zmiňují několik problémů, se kterými se můžete během aplikace této techniky setkat. Jak CoTCCC, tak i CoTECC doporučují pro jehlovou torakocentézu katétr s jehlou o délce 3,25“ a vnitřním průměru 14G. Doporučovanými místy pro samotnou proceduru jsou druhé mezižebří ve střední klíčkové (medioklavikulární) čáře a čtvrté nebo páté mezižebří v přední podpažní (axilární) čáře a to v obou případech nad horní hranou daného žebra . Katétr s jehlou se zavádí až po samotnou hubku katétru a to kolmo (90°) k povrchu těla. Je nutno připomenout, že v případech ošetření tzv. „sucking chest wounds“ (otevřených „nasávajících poranění“) je před samotným invazivním zákrokem doporučeno nejprve odlepit hrudní krytí, aplikované přes samotný defekt v hrudní stěně a zkontrolovat, zdali nedošlo k zlepšení pacientova stavu. Vždy se snažte dát přednost méně invazivnímu postupu, pokud to situace a stav pacienta umožňuje.